V určitém okamžiku se z každého nářadí stává kladivo.

Optimismus je způsoben nedostatkem informací.

Alkohol je nepřítel lidstva. Nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme.

Když je vám jednoho dne vaše milovaná osoba nevěrná a vy chcete vyskočit okna, pamatujte: To, co vám nasadili, jsou parohy, ne křídla.

Psychiatři říkají, že každá čtvrtá osoba má nějakou mentální poruchu, takže pokud jste se třemi přáteli a nepozorujete nic zvláštního, pak ten blbec jste vy.

Dění na tomto světě určují tři faktory: přirozenost, lidská vůle, náhoda.

Nevím, jakými zbraněmi se bude bojovat ve třetí světové válce. Vím však, že ve čtvrté to budou opět klacky a kameny.

Láska není o tom, najít si někoho, s kým žít můžeme, je to otom, najít někoho, bez koho žít nemůžeme ....

Proč, když někdo řekne "Miluji Tě", tak nám to zní jako fráze a těžko tomu věříme, ale když někdo řekne "Nenávidím Tě", tak to tak moc bolí...

Raději chci trpět proto, že říkám pravdu, než aby měla pravda trpět pro mé mlčení.

Odpuštění je větším důkazem lásky než žárlivost.

Pravda má jednu velkou výhodu: člověk si nemusí pamatovat, co řekl.

Optimista prohlašuje, že žijeme v nejlepším možném světě. Pesimista se obává, že je to pravda.

Kroužek na klíče je vynález,který ti umožní ztratit všechny klíče najednou.

Nikdy neni tak hrozně,aby nemohlo být ještě hůř.

Kde se jí, jez...kde se pije, pij...kde se pracuje, odejdi, abys nepřekážel..

Nikdy neříkej, že něco nejde, protože vždy se najde iniciativní blbec, který neví, že to nejde, a udělá to...

Až ti bude úzko, otoč se čelem ke slunci. Všechny své stíny budeš mít za zády...

Přítel je ten, v jehož blízkosti se nebojíme být sami sebou.

Lidé časem zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.

Přítel nadevše
Jednou, když jsem byl nováčkem na střední škole, uviděl jsem kluka z naší třídy, který šel ze školy domů. Jmenoval se Karel. Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice. Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba…!" Já měl naplánovaný celý výkend - párty a fotbalový zápas s přáteli na zítřejší odpoledne... . Pokrčil jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků co utíkali jeho směrem. Běželi na něj! Vytrhli mu knížky z rukou, podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho brýle odlítly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10 stop od něj. Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích. Rvalo mi to srdce… Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl jsem v jeho očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: "Tihle kluci jsou hajzlové, neumí se normálně chovat!" Podíval se na mě, řekl: " Díky!" a na jeho tváři se objevil úsměv. Byl to jeden z těch úsměvů, co projevují skutečnou vděčnost… Pomohl jsem mu sebrat knížky a zeptal se, kde bydlí. Ukázalo se, že nedaleko mě. Ptal jsem se, proč jsem ho nikdy předtím nepotkal. Prý chodil na soukromou školu. Nikdy dřív bych se nedal dohromady s klukem ze soukromé školy..!". Nesl jsem mu pár knížek a celou cestu jsme si povídali. Ukázalo se, že je to príma kluk. Ptal jsem se, zda si nechce zítra zahrát fotbal. Prý "jo!" Celý víkend jsme byli spolu venku a já poznal Karla víc a oblíbil si ho. I mí přátelé ho vzali... V pondělí ráno tu byl Karel s hromadou knížek zpátky. Zastavil jsem ho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek. Jen se smál a polovinu knížek mi naložil. Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli. Poslední rok jsem se přemýšleli o nějaké vysoké škole. Karel se rozhodl pro jinou školu než já. Věděl jsem, že vždycky budeme přáteli a ty kilometry nebudou žádným problémem. On se chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem fotbalu. Karel byl premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na závěrečnou slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje , ale byl jsem rád, že to nemusím být já tam nahoře a mluvit. Závěrečný den byl tady. Viděl jsem Karla, vypadal skvěle! Byl jeden z těch kluků, který dospěl a našel se během let na vysoké. Zesílil a moc mu slušely brýle. Měl víc děvčat než já, všechny ho milovaly, až jsem někdy žárlil… Dnes byl ten den! Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním, poplácal ho po zádech a řekl: "Hej, chlape, budeš dobrej !" Podíval se na mě tím vděčným pohledem, usmál se a "Díky!" - řekl. Začátek proslovu měl za sebou, odkašlal si a pokračoval: "Závěr školy je čas, abychom poděkovali všem, co nám pomohli přes tyto těžké roky. Rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně přátelům. Jsem tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že být někomu přítelem, to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu vám příběh... Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět o dni, kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o tom, jak si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla později starosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě podíval a malinko se usmál: "Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého nevysloveného rozhodnutí...!" Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární kluk nám řekl vše o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak se na mě dívají s vděčností v očích. Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu … Nikdy nepodceňujte sílu okamžiku. Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka. Někdy k lepšímu a taky občas k horšímu.

Nikdy nečekej na zítřek, když máš někomu říci, že ho máš rád.

Člověk dokáže před světem ukrýt všechno až na dvě věci: že je opilý a že je zamilovaný.

Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.

Není natolik těžké za přítele umřít, jako najít přítele, za kterého hodno umřít.

Je mnoho míst kde můžete potkat spoustu lidí, ale pouze na jednom se jednou setkáme úplně všichni.

Kdo opravdu miloval a je zklamán, je ochoten spíše nežít než nenávidět.

Rozchod dvou lidí je paradoxní v tom, že až po rozchodu zjistí, jak moc se milovali..

Každý děláme chyby a musíme za ně zaplatit. Největší chybou je zamilovat se a nechat si lásku proklouznout mezi prsty...

Když někoho opravdu miluješ, necháš ho jít si svou vlastní cestou, i když to neznamená, že půjde s tebou, hlavní je, že půjde za svým štěstím...

Dlouho jsme se té anekdotě pana šéfa smáli, než jsme pochopili, že jde o pracovní úkol.

Rozdělovat restauraci na kuřáckou a nekuřáckou část je jako rozdělit bazén na strany "smí se močit a nesmí se močit".

Přístroj, který je pod proudem, vypadá stejně jako ten, který není, jen je jiný na dotek.